Tělesné tresty – velmi nepříjemné téma, ale bohužel i velmi aktuální. Mnozí rodiče si ještě pamatují na své vlastní dětství a na to, jak se jim občas utekla nějaká ta facka nebo jedna po zadku. Mnozí to měli ještě horší a pravidelně dostávali „výchovnou“ páskem, vařečkou či něčím podobným.
Tělesné tresty jsou však podle psychologů velmi zrádným „výchovným“ prostředkem. Tělesné tresty totiž ukazují dětem násilí, vidí, že rodiče, tedy silnější od nich mohou tlouci nebo jinak trestat slabších. To nejednou vede k tomu, že takové dítě je pak samo agresivní a používá násilí vůči jiným dětem.
Také je problémem odhadnout, co je přiměřený tělesný trest. Někteří rodiče považují za normální, ba přímo žádoucí, dát občas dítěti po zadku, ale tvrdí, že jinak jsou proti tělesným trestům. No jaká je hranice mezi „přijatelným“ tělesným trestem a těm, který již přijatelný není? Nebylo by přece jen lepší neriskovat a hledat jiné způsoby výchovy, než jsou tělesné tresty?
Vždyť ve světě dospělých je nepřijatelné, abychom někoho, kdo nás urazí nebo udělá něco špatného, vypleskali po zadku nebo mu vstřelili facku. Co nám tedy dává právo používat takové tělesné tresty vůči našim dětem, které jsou menší a slabší?
Psychologové také poukazují na to, že rodiče, kteří se často uchylují k tělesným trestům, mohou ve svých dětech vybudovat nedůvěru vůči nim a také jim způsobit nemalé psychické obtíže, které si ponesou do dospělosti.
Zákon o zákazu tělesných trestů je u nás zatím stále spornou otázkou. Uvidíme, co přinese budoucnost. Každopádně, i kdyby takový zákon prošel, děti v domácím prostředí to od občasných facek či „výchovných“ po zadku zřejmě neuchrání. Je to tedy na každém rodiči.