Život si pro nás někdy přichystá nečekaná překvapení. Tak tomu bylo i v případě Lenky a Petry, dvou kamarádek, které spojuje kromě přátelství i stejný datum narození jejich dvou dcérok. Ale pojďme pěkně po pořádku.
Lenka říká: „Petra je moje velmi dobrá kamarádka. Sblížili jsme se během mateřské dovolené, naši synové byli v téměř stejném věku (rozdíl jen dva týdny). Měli jsme se o čem povídat, navštěvovali jsme se, dělili se o radosti i starosti maminek na mateřské. Mimo jiné jsme probírali i otázku druhého děťátka. Petra už nějaký čas po dalším děťátku toužila, já jsem byla v tomto směru zdrženlivější.
Moje představa byla trochu jiná – chtěla jsem si nejdřív vychutnat našeho prvorozeného synka Bédu a na druhé dítě jsem se velmi necítila. I když někde hluboko ve mně mi tichý hlásek našeptával, že takové maličké miminko k našemu hubeňourovi by možná nebylo na škodu. K mému překvapení mi Petra o krátkou dobu svěřila šťastnou novinku – byla opět těhotná. Velmi jsem jí to přála a možná v koutku duše jsem si říkala, že by bylo fajn prožívat těhotenství se svou dobrou kamarádkou. S manželem jsme se nějak dalšímu potomkovi nebránily, ale ani jsme se o něj nijak extra nesnažili.
Proto mě až tak nepřekvapilo, když jsem si krátce po Petřín oznámení těhotenství našla na těhotenském testu dvě čárky i já. Petra byla, samozřejmě, touto novinkou doslova nadšená a já jsem se také těšila (stejně i manželovi se líbila představa, že z nás bude velká rodina). Začalo se krásně i náročné období. Zvládat těhotenství při malém, 1,5-ročním dítěti, nebylo jednoduché. No tím, že jsme to s Petrou prožívali najednou, byli jsme si velkou oporou a vzájemně jsme se podporovali.
Petře vyšel termín porodu o necelé dva týdny přede mnou, takže to opět vypadalo, že naše druhorozené děti budou s odstupem dvou týdnů. Navíc, obě jsme věděli, že pod srdcem nosíme holčičky. Těch náhod a shod okolností již bylo opravdu dost a my jsme se na to dobře bavili. Jak se blížil Petřin termín těhotenství, stále jsem čekala na telefonát nebo sms-ku, že už to má za sebou a že její dcerka už je na světě. No nic se nedělo.
Petřina holčička se na svět věru nespěchalo a tak jí lékař doporučil porod vyvolat, jelikož již byla týden po termínu. Držela jsem jí palce a přála rychlý porod. Vůbec jsem netušila, že se v té porodnici nakonec sejdeme a že dokonce naše princezny přijdou na svět ve stejný den. No osud se rozhodl dotáhnout svou „hru“ do konce a my jsme opravdu porodily v jeden den. Když mi v neděli večer, týden před termínem porodu, začaly silné kontrakce, věděla jsem, že už je to tady. Pomyslela jsem si na Petru, která měla na druhý den (v pondělí) nastoupit na vyvolání porodu as manželem jsme si říkali, že ji nakonec ještě předběhnu.
Nechtěla jsem jí však volat a vlastně jsem při těch bolestech ani neměla chuť telefonovat. Celou noc jsem prožila na vzdycháni a porod přišel na řadu až na druhý den, tedy v pondělí dopoledne. Když už byla naše malá Sofia na světě as manželem jsme si vychutnávali první společné chvíle s naším druhým děťátkem, uviděla jsem Petru. Ta byla velmi překvapená zjištěním, že jsem už v porodnici a že mám už dokonce „porozeny“.
U ní se porod právě rozjížděl, jelikož její podali léky na jeho vyvolání. Když manžel odešel a já jsem stále ležela na porodním sále, byla Petra se mnou a povídali jsme se. Petra porodila své holčička v ten samý den, o několik hodin později. Naše dcerky tedy oslavují své narozeniny v jeden den! Pak jsme se setkali již až na oddělení šestinedělí. Na pokoji jsme sice spolu nebyli, ale pobyt v porodnici byl o poznání veselejší a příjemnější, když jsem tam měla dobrou kamarádku. „